"komunikace,tolerance,láska" na Blog.cz

Pravda, nejdříve musíme definovat, co je pravda dnes a co byla v minulosti. Říká se, že pro pravdu se člověk zlobí, ale nedá se žít bez pravdy. Člověk vždy potřebuje pravdivé informace, ktedé může aplikovat do každodeního života. Zesnulí president Václav Havel hlásal "Pravda a láska zvítězí". Sám se pak tomuto heslu zpronevěřil a docílil akorot toho, že když se nahlas oháníme pravdou, je to lež, tak jak lhal on miloně lidí. Já jsem vždycky k tomu dodávala a co čest pane Havel. Pravda a čest jdou ruku v ruce. Tohle pokritectví je stanoveno jíž od roku 1968 a nejsmutnější na tom je, že pravda se začala vytrácet oficiálně již od roku 1948. Pravda a lež je rovnováha, která je dana a neměnná. Celá historická staletí, říkali lidi pravdu nebo lež tak jak se to komu hodilo. Historii píši výtězové, takže pravda, hlavně ta historická je tak pokroucená, že dnes je těžko říci, zda ty nebo jiné údálosti byli tak jak je historikové popisují. Sama cirkev si pravdu zkrášluje tak jak se jim to hodí, sami muslimové si vykládají korán, tak jak jim vyhovuje, každá politická doba od doby kamené si svoji pravdu vysvětlovalo po svém, tak aby se větší počet lidi s ní spokojilo. Proto se dlouhá staletí pravda překrucovala k době, která zrovna byla a ve které byli ti či oni pání, aby jim to vyhovovalo k jejich prospěchu. Nedá se žít věčně ve lži, kromě toho je to i v přikázáních mnoha náboženství, ale který hodnostář, politik či občan po mnoho století a v různých dobách se nedopustil té či jiné lži. Je samozřejmě i takzvaná pravda milosrdná, kterou jsem někdy i já sama zastáncem, jsou totiž situce, které vyžadují tyto milosrdné lži, pokud jde o záchranu života či udržení potřebného klidu. Bylo, jest a bude, pravda ja vázaná na morálku každého člověka, který ji buď má nebo nemá. V moha případech v dnešní době je to ale o strach, skoro každý 3 ti občan na zeměkouli lže, ať je to pro dobro společnosti, světa, státu, rodiny, dětí atd. Pravdá bolí, ale je nutná. Já sama, se snažím žít v pravdě i když často v minulosti jsem se musela uchýli k tzv. milosrdné lži na ochranu své nebo jiné osoby, kterou jsem milovala, nebo miluji. Jsem velmi komunikativní a tudíž, když člověk hovoří mnoho může se zaplést do lži raz dva. Proto je lehčí a jednodušší raději vědět méně než více, alespoň mu pravda neublíží. Každý člověk by měl mít tzv. morální panel před sebou, který nikdy nesmí překročit, jakmile ho překročí, tak od lži ke kriminalitě je krůček. Morální bariéra by nás měla ochránit lži a nenávisti, aby nikdo nemohl ohrozit vás a vy je. Hra na pravdu je velmi ošemetná záležitost, člověk s čistým svědomím se jí nemusí bát, ale hra na pravdu může zničit i život. Byla bych na toto téma velmi opatrná a především pollitici dnešní doby by toto slovo neměli vůbec používat. V TV je krásný serál USA Lháři, lež se nám odráží v obličeji, gestech, mimice a pohybech, je to úžasná věc, kdy bez detektoru lži každý člověk může poznat, že ten či onen mu lže. Já jsem empatik a vycítím pocity druhých a poznám lež od pravdy, ale nesmím se s tím chlabit, jelikož by se mi pak každý bál svěřovat, nebo se mnou komunikovat. Miluji lidi, a tak proto ve své toleranci přehlížím malé lži, které jsou mi předkládany nebo nabízeny. "Čiň, co chceš, pokud neškodíš"-rada čarodějnic Pravda je irelevantní a měla by se podávat v čestné společnosti, ne ve společnosti lhářů, podvodníků, zlodějů, kriminálníků a fanatiků. Pravda je nutná ve spravedlnosti a tudíž v právu, je spojená s čestností, laskavostí, tolerancí a životními zkušenostmi. V České republice je pravda podávaná dvojsmyslně, občane vyber si. Když se pravda o té či jiné kriminální korupční kauze oběví, je často zametena pod koberec a nebo postupně vyšumí. Občané ČR mají krátkou paměť, nepamatují si to co jim naslibovali v roce 1989 a alespoň 1 rok se dá říci, že se o pravdu pokoušelo spoustu lidí, ale nakonec jsme opět sklouzli ke lži, nenávisti, chamtivosti, závisti atd. Hra na pravdu je součást slova Zrcadlo, nastavmě zrcadlo pravdě? V dnešní době, když vyslovíte slovo pravda, to je jako bychom mluvili sprostě, vulgárně, nebo se vám každý vysměje, že jste idealista. Při demonstraci 15.3.2012 jsem na náměstí Svobody v Brně, vyslovila pravdu, že od 1.1.2012 je ČR bez Listiny základních práv a svobod EU, která byla zrušena s podpisem Lisabonské smlouvy a oznámila jsem, že ČR odmítla letos podepsat ratifikaci k deklaraci Listiny lidských práv a svobod OSN. Skoro 5 tisíc lidí zahučelo nevoli, ale kolik z nich bude tlačit na vládu, aby s tím něco dělal. Euroobčané bez europráv, jsou už tak těmi pravdivými lži vyčerpáni a unaveni, že pochybuje, že v brzké době se dočkáme nápravy. Miluji pravdu, ale ne každý ji dne přijímá. Já jsem idealista, tak se ji budu snažit řídit doroztrhání těla, jako idealistka, ke svému vlastnímu sebezniční, ale před smrtí se můžu na sebe podívat do zrcadla. Kdyby začali mluvit pravdu, bylo by lépe na světě.

"Levice nebo pravice, stejná pakaž u lžíce, oblbují mozky, až jsme z toho trosky,magor sem , magor tam, co já s tím jen udělám? Oprátku si nedám, byl by ze mě kašpar, stěžovat si nebudu, neb dostanu přes hubu, ze psání mě ruka bolí, každý za svým stojí, návrhy v koši končí,až nám z toho mozek stojí, ignorace, izolace, flustrace, skončí u mé pozice, takže rada na konec, vyleze z toho pitomec." - Andréa Komárková

Tak tu máme bordel nový,říkáme mu sametový. Začali to velmi něžně, pak už lhali zcela běžně. Národ neměl potuchy, že jde volit zloduchy. Snad nevěděl, koho volí, teď ho z toho hlava bolí. Do voleb nám slibovali - že prý cosi zanedbali, Že si budeme dobře žít, jak se budeme dobře mít. Že bude i práce dost - jenže to je pitomost. Po volbách nám hovno dali, zato úspory nám vzali. Jsou to blázni bláznivý, stokrát všechno zdražili. Jestli to tak půjde dál, tak aby se člověk bál. Co budeme jíst a pít, za co děti ošatit, Jestli a jak budeme žít. Zda-li umřeme v nemocnici, nebo někde na ulici, Nespadne-li na nás strom, či snad do nás píchne RÓM?? Zabije nás trolejbus, nebo zase přijde RUS…….?? A tak naše snažení je nám k hovnu vážení. Máme malou naději, když nám vládnou zloději. Teď už národ jenom vzdychá, na Hradě cpou si břicha. V podhradí však zle lid žije, hraje se s ním komedie. Je to pravda nebo trik???? To ví jenom DRAMATIK.

Člověk, život a naděje. Jaké to je být člověkem? Nic moc či úžásné? Rodíme se v bolesti či bezbolestně, s omezením či bez omezení, s pomocí či bez pomoci anebo schopností se o sebe postarat či nepostarat. Špatné či dobré? S překážkou nebo bez překážek. Pravda vypluje vždy nad hladinu jako olej. Konstantin Paustovskij sdělil: Abychom přežili, nestačí pouze rozhlédnout se kolem sebe. Musíme se naučit vidět. Lidi a zem může dobře vidět pouze ten, kdo miluje. Pravdivé slovo je jako hořký lék: není příjemné, ale pomáhá. Pravda? Láska? Žavot? Čest? .... Člověka činí jeho vůle velkým nebo malým. / F.Schiller/ Rodiče se těší či netěší, na zdravé a silné miminko. Pro muže, otce, raději chlapce,pro zachování rodu, kariéru, sport, kutilství,.... Pro ženu, matku, děvče, hospodyňku, reprezentaci, půvabnou, udržovatelku rodinného krbu,.... "Bylo tu, není tu,...." jak se zpívá v Baladě pro banditu. Časy se mění. Děti se rodíli, rodí a rodit budou, v každé době, v každém režimu, ale pozor, záléží v jaké kolébce se narodíme. Je důležité jakým rodičům se narodíme, zlím nebo dobrým, chytrým či hloupím, nemocným či zdravím, chudým či bohatým, pracovitým či líným, s touhou či bez ní,.... Někdo si řekne: "vždyť je to jedno, hlavně ať je to zdravé." Omil, někdo se rodí se zlatou lžičkou v puse, ze správným původem a zázemím, z jakéhokoliv důvodů, chtěné či nechtěné, plánované či neplánované,.... Říká se "Být plnohodnotným občanem" země, jakékoliv, od severu k jihu, od východu k západu, v jakoukoliv dobu a čase, pořád, s omezením či bez omezení,.... Prý dnes není doba pro rodění dětí, ať s politických či finančních důvodů. Opět omil. Děti se rodili, rodí a rodit budou, ve válkách či v míru, pro radost či starost. Malé děti malé starosti, velké děti velké starosti. Prý je máme vypůjčené, do 15 let vychováváme, od 15let do 18 let sledujeme a od 18 let vypouštíme do světa a do života.Někdo spočítal, že nás finančně příjdou na 2 mil. Kč. Záleží na tom zda jsme skromní či neskromní. Někdo se nechce omezovat, někdo musí, někdo nemusí, krátce či dlouze, s překážky či bez překážek, jednoduše či složitě,.... Nikdy nepočítejte! Je tolik filosofií jak žít, tolik rad , tolik návodů, někomu se to daří, někomu ne, někdo žije, někdo přežívá. Dokud si neuvědomíme, že jsme na tom světě pro radost, nikoliv za trest. Nepochopíme-li podstatu žití, trápíme sebe i okolí po celý život. Nikdy není pozdě. Buď na to příjdeme brzy, nebo někdy či nikdy. Mějte se rádi, mějme se rádi, ať je život jakýkoliv. Všechno by mělo začít láskou a končit láskou. Nezachá- zejme s ní jako s onucí, je to totiž ta nejdůležitější emoce a esence života. Láska není samoszřejmá, někdo ji nepozná nikdy, někdo ji má plnou náruč, někdo si ji zaslouží, někdo ne, to vždy záleží na rozhodnutí člověka. Dávat či přijímat, počítat či nepočítat, žít či nežít, být či nebýt, milovat či nemilovat,.... Vše je o komunikaci. "Komunikace, tolerance, láska". Vždy musí být oboustranná. Dospělý či dítě, přítel či nepřítel, profesionál či amatér, věřící či nevěřící, politik či nepolitik, staří či mladí, zdraví či nemocní,.... Tolik se toho napsalo či řeklo, ale vždy se učíme, zda-li chceme či nechceme, mělibychom, nemusíme, vše je řešitelné, jenom smrt není, učíme se z chyb vlastních či od druhých. Pomáháme se: "Ráno moudřejší. Něco zlého pro něco dobrého. Co mě nezabije, to mě posílí,.... A rada na závěr, nebojte se či nestyďte se požádat o pomoc. Využijte každou pomoc, ale nezneužívejte ji. Vždyť život je tak krásný, barevný, křehký, silný, úžasný,.... Nehledejte štěstí venku, ale v sobě, protože jinak je nikdy nenajdete. /Epiktétos/

Zrcadlo - Nastavme mu tvář, je to téma o svědomí, vině a psychice. Někdy si lidi stěžují, že když se s někým baví, tak se mu dotyčný nedívá do očí. Většinou ti co se nedívají do očí, buď mají špatné svědomí, nebo se nemají rádi, mají psychické problémy. Člověk by měl žít tak, aby mohl ráno vstát, podívat se do zrcadla a hlavně vidět sebe. Nikdo není dokonolý. Ale i přes malé chybyčky, které se v životě dopustíme, pokud opravdu nikomu neublížime, nezabijeme, neokradem, tak se můžeme klidně podívat v zrcadle do vlastních očí. Zrcadlo nám nastavuje hodnoty, které máme a které žijeme,proto je součást toho, jak se má člověk rád. Nesmíme se mít rádi narcisisticky, ale jako rozumné bytosti a hlavně lidské bytosti. Ti, kteří se nemají rádi, většinou trpí komplexem méněcenosti, nebo mají vážné psychické problémy, jako deprese, nebo se nikdy nevyrovnali s nějakým traumatem ve svém životě. Trauma, jak víte máme různé, z dětství, dospívání, ze soužití, s rodiči, ze špatných zkušeností, špatný život, špatné manželství, špatný rozvod. Hodně lidí, co chtějí druhé ovládat, v nich vzbuzují komplex méněcenosti, aby byli podajní, a mohli s nimi zacházet jako s kusem hadru. Žijeme potom pod různými tlaky a stresy. Říkám, že lepší je jasná diagnostika deprese, melancholie atd, než stres. Ten je neviditelný, dlouhodobý a velmi nebezpečný. Onemocní duše, onemocní tělo. Projeví se ve vyšším věku buď na zdraví, nebo duševní nemocí. Nastavte zrcadlu svou tvář a uvidíte, co jste za svůj život ze sebou provedli. Dlouhodobý stres vede ke stáří k zatrpklosti, nenávisti a zlobě. Lidé by se měli přijmout tací jací jsou. Jak říká, rovnováha musí být, každý je nějaký a každý je originální osobnost, nemůže být každý krasný, chytrý a okouzlující, ale ve tváří se dá číst. Jsou na to i odborníci. Jak jsem již uvedla mějte se rádi, jsme každý originál a nikdo nemá právo s vámi zacházet zle, ale i vy musíte být pozitivní a rozdávat lásku a úsměv, někdy to nejde, ale mělibychom se o to alespoň pokusit. Nikdo, ať původem, penězi, postavením atd, nemá právo se nadřazovat nad druhé. Jednoduchý příklad je v tom, že všichni chodíme na záchod a máme stejné vylučování. I císař pán chodil na záchod. Ponižovat a psychicky týrat může jenom zakomplexovaný ubožák, který je buď kriminálník, nemá čisté svědomí a výbíjí si svou zlost na druhých, aby neviděli zlost jeho vlastní. Dnes jsme toho příkladem - arogance, která vyřazuje z dněšních mocných, kteří si myslí, že mohou donekonečně zneužívat druhé, se často mýlí, Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu až se ucho utrhne. Všechno trvá až se ztrhá. Kdo dál dnešním mocným právo se nadřazovat a určovat, co je pro nás dobré a co ne? Až si oni nastaví zrcadlo, bude se jim chtít zvracet. Když už ne jim, jelikož jsou často imunní, tak se zle udělá druhým. Na každého dojde, dříve, či později. Ale my bychom měli, ne musíme, musíme jen umřít, smrt si vezmě každého, chudého i bohatého, zdravého i nemocného a nikdo si nic nevezme do hrobu. Kdo se povišuje, ten bude ponížen. My, jako celek tvoříme zlo nebodobro, a opravdu záleží na každém z nás, jak si svůj život vytvoříme, mějme se rádi, nebo jak se říká v jednom filmu, "Buďme na sebe hodní", dříve nebo později nevíme, kdo nám podá pomocnou ruku. Většinou je to od těch od kterých bychom to nejméně očekávali. Příslový "Přátelé si drž u těla a nepřátelé ještě blíž." Někdo má ambice a někdo ne, tak proč ty, kteří tu šanci nedostanou máme ponižovat a zneužívat? To se hodně přibližuje ke slovu bazradnost a bezmocnost, a proto, máme mít pro svá rozhodnutí co nejvíce informací. Lidé dělají své kroky, bez dostatku informací a pak se diví, že se něco nevyvedlo. Pro každé rozhodnutí si nechtě alespoň 24 hodin pro rozhodování. Pak nenaletíte podvodníků a kriminálnikům, nastavte zrcadlo dnešní době, ta to totiž potřebuje nejvíce. Lidé věří lžím, aniž by se namáchali hledat alespoň část pravdy. Vyvarujte se kritizování. Pokud toho člověka neznáte, nevíte koho obdivujete až fanaticky a nevystavíte se blamáži a lžím. Takový příkal je i modla Václáv Havel, ochlasta, příživník, mizerný spisovat a dramatik a ještě horší politik pro ČR. Ale zdělovací prostředky vám sdělí zkresléné informace a lid tomu věří, kdybyste člověka kritizovali aniž byste ho znali, jste stejní jako ti, kteří jsou neschopní komunikovat ,tolerovat a milovat. Já jsem byla také velmi kritická, ale až jsem poznala kritiku na svou osobu a zjistila, jaké lži si mohou lidé vymyslet, tak jsem úplně s kritikou, dokud nepoznám celé skutečnosti, skončila. Svou tvář v zrcadle poznáte, čemu věříte a číme se necháte ovlivnit, můžete si opravdu s čistým svědomí říci do zrcadla "Jsem opravdu dobrý člověk? pomohl jsem vůbec někomu, aniž bych od někoho očekával poděkování? Jaký opravdu jsem?" Kdo chce s vlky žíti musí s nimi výti. Je to opravdu tak, že musíme být jako stádo ovcí? V zrcadle dnešní doby uvidíme zbabělost, nedostatek cti, hrdosti, lásky, úsměvu, slušnosti a morálky. Osobnosti, které nám často ukazují dnešní zdělovací prostředky, jsou nevzdělaní amorální asociální osobnosti, kteří se přetvařijí na veřejnosti, ale nakonec by vám z těch vivolených nepodal ani sklenici vody. Z očí jim kouká pohradání, škodolibost, závist atd.Vždyť se podívejte, jak mlouví o tom jak si kupují drahé oblečení, boty , byty, vili, zaařízení, ale nikdo nepříjde, nenajde si osamělého invalidního důchodce v domácí péči a nedá mu něco ze svého odloženého majetku, to radějí skoro nové věci vyhodí do popelnice, než by se optal, zda to někdo nepotřebuje. To není závist na tyto lidi, co žijí v blahobytu, ale smutná pravda, především, politici, VIP osobnosti by se především měli podívat do zrcadla a pak by možná viděli svět jinak a z jiného úhlu. Chudoba není nemoc, někdy to je skromnost v případech, kdy jiná cesta nemůže být zvolena. Beez pomoci se tito lidé neobejdou, nebojte se požádat o pomoc, ale nesmíte ji zneužít, podvodníků je dnes příliš mnoho, 60% neoprávněných invalidních důchodců, 70 % neoprávněně přidělených průkazů ZTP a ZTP/P, házení při imobilitě do jednoho pytle, dát příspěvek chodícím a vozýčkáře okrást o jejich peníze, může jen člověk neinformovaný, asociální a nevzdělaný v sociální politice, tak jako pan ministr Drábek, řečený Dráb.. Presidenta, politika, senátora,úředníka může dělat, kdejaký nevzdělanec, hlavně, že má peníze, ale osobnost je to ubohá a nízká a já mám být zakomplexovaná a ponížená od těchto ubožáků? Nastavte jim zrcadlo, je už načase. Sice už třeba nezískáme rozkradený stát, ale vrátí se nám naše osobnost, a můžeme se hrdě na sebe podívat do zrcadla.

Kapitola 6: ----------- Založila jsem si knihu citátů a aforismů již v roce 1978, to mi bylo 18 let. Láska k moudrosti předků avýznamných osobnosti i neznámých mě zajímá dodnes. Proto jsem se rozhodla zveřejnit pár moudrostí, které jsem získala od své matky: Jaký otec taký syn, jaká matka taká dcera. Nevedeli otec k úctě syna matce, nemá syn úctu nejen k matce, ale i ke svým sourozencům. Nevážily si manžel ženy své, toď manželství neplatné. Člověk je živ néjen chlebem, ale i květinou a knihou. Když se štěstí unaví, sedne si i na hovno. Něco zlého pro něco dobrého atd. Já si psala toto: Až konec školy zavolá, tak budeme rádi, vždyť učňovka nám zkazila 3 roky mládí. Na postýlce v internátě stále na tě vzpomínám, po obláčku tiše ploucím polibek ti posílám. Měla jsem tě ráda, chtěla jsem pro tebe žít, ale dnes jsem poznala, že ,mohu i bez tebe žít. Srdfečný pozdrav Ti zasílá, která na Tebe vzpomíná a z jaké dálky, poznáš podle známky. Nejdřív miluj studování, potom studuj milování, následky milování projeví se v studování. S láskou se dá trpět, s láskou milovat, s láskou se dá všechno jen ne studovat. Kdo milova - nezapomíná, kdo zapoměl - nemiloval. Předem ti dávám kvinde, hledej si štěstí jinde, slyšela jsem, že máš děvčat více, pro mě měj si jich třeba na 1000. Nemysli si, že jsi na světě sám. Já si také jiného hocha vyhledám, lepšího a upřimějšího, bude jako květ, s tebou bych si pokazila svět. Proto Ti posílám, bez veškeré urážky, abys sis za mnou netrhal podrážky. Příjmi tento dopis, který psala ruka má,vždyť za ním se vine, vzpomínka má upřimná. Lepší líbat dívči rety, nežli kouřit cigarety. Za věrnost musíš bojovat, za lásku musíš milovat. Jen tři slova v srdci měj, miluj, trp a odpouštěj. Přijmi tento dopis krátký, který já ti posílám, ten ti bude připomínat, že na tebe vzpomínám. Protože pozdrav není v modě, posílám ho k vodě, podle dnešního vkusu, posílám ti sladkou pusu. Posílám ti pozdrav z dál, aby se tvé oči smály, aby byly veselé, až se spolu sejdeme. Přišla jsem už k rozumu , a to stojí za to, nebudu se vnucovat, sbohem moje zlato. Čistou lásku u sebe vždy měj, pro každou maličkost se nehněvej. Láska je jako cigareta bílá, když dohoří, zapálí se jiná. Vojenská lláska pěkná je, kdo na ní naletí, blázen je. Kddo tě na vojně honí, dobře si ho všimni, až ho potkáš v civilu, tak mu jednu střihni. Holka, dej si pozor na kluka a nevěř všemu, co ti nakuká,dneska každý kluk je lump a koká jak by tě o věnec pump. Dnes se dívka vdáva tak často, dokud nenajde toho pravého. Lidská moc je jako nafouknutý měchýř, píchneš do něho a splaskne. Kdo nepracuje ať nejí. Na dobrý život, stačí i krátký čas. Hlad je nejlepší kuchař. Špatná slepice-špatné vejce. Lékař léčí, příroda uzdravuje. Pomni, že jsi prach. Mnoho psů, zajícova smrt. Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Není všechno zlato, co se třpití. Pícha předchází pád. Opakování matka moudrosti. Kolik hlav, tolik názorů / Terentius Co je dovoleno Jupiterovi, není dovoleno volovi. Lépe později, než nikdy /Livius Všeho moc škodí. Každý začátek je těžký. Dokud dýchám, doufám. Slabé chraň, silných se braň, lstivých nech být. S pravdou nejdál dojdeš - někdy až na "kobereček" k nadřízenému. Lež má krátké nohy, daleko nedojde-ale k pomluvě ji to vždycky stačí /E.Doubek Nikdy nevysvětlujte. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám stejně neuvěří. Nepřišli jsme na svět, abychom žili, ale něco krásného v životě vykonali. Je mnoho pomůcek, jak si život zlepšit, posílit, zapomenout atd. V dnešní době se s láskou zachází jako s onucí. Proto jsem začala používat mít rád a milovat. Lidé v dnešní době a za posledních 22 let hledají jen lásku a biznis, prachy, ale ani jedno nemusí získat. Láska není předepsaná pro každého a může se stát, že ji mnoho lidí nepozná za celý život, je několi druhů lásky, ta nejsilnější je celoživotní, ale měl by si vážit i krátkodobé, jelikož i ta krátkodobá nám pomůže definovat slovo láska. Motto: "komunikace, tolerance, láska" má hluboký význam pro soužití dvou lidí, musí být oboustrané, jakmile jedno z toho chybý, tak dříve nebo později tento vztah skončí. Jedna má známá se zachránila z manželství, kde byla týraná. Děkovala mi, že jsem ji ukázala cestu, rozešla se s manželem, rozvedla se a našla si nový plnohodnotný vztah, kdybych ji neřekla tento návod, tak by zůstala ve špatném manželství. Platí to i u přátel, rodiny a v kontaktu s druhými lidmi. V dnešní době přestali lidé mezi sebou komunikovat. Když promluvíte na cizího člověka, tak na vás kouká jako na blázna. Ale jak se chceme bez komunikace domluvit, informovat, podávat poselství atd.Moc se mi líbilo, když jsem jela v Brně šalinou,tramvají, a tam pán roztáhl noviny a začal je číst nahlas. Sledovala jsem okolní lidi, nejdříve koukali nevěřícně a pak se zaposlouchali, já se usmívala, je to spontání a nádherné, když pán noviny dočet, tak je schoval, vstal a vystoupil. Tolerance je důležitá, žárlivost je nemoc a musí se léčait, sice se říká, že trochu žárlivosti neuškodí, ale když je zlá, sobecká, tak je to špatné. Když máme někoho rádi, tak mu i odpustíme, každý může udělat chybu, a kdo bez viny ať hodí kamenem. Mějme se rádi, nemusíme vžy s každým souhlasit, ale tolerance připouští svobodný názor svobodného člověka. Od té doby, co jsem přestala poslouchat to, co si o mě druzý myslí, říkají, pomlouvají, je mi dobře, "každý má a každá rodina má, svoho kostlivce ve skříni,ať si každý zamete před svým prahem. Kdo bez viny ať hodí kamenem.

Kapitola 5. : --------------- První písemné zmíňky o České Třebové se datují na rok 1304, kdy bylo prohlášeno za město. Ale již v těchto místech žili správci lesů, polí, vesnic atd. Záznami první jsou datovány mezi roky 1278-1281. Vzhledem k tomu, že v městě proběhl velký požár roku 1636 byli všechny záznami o městě zničeny požárem. Takže se nomohlo dochovat, že Orlickým horám a okolý České Třebova se jmenovali původně Jupiterovi hory. Dcera Edwarda I Staršího a vnučka Alfréda Velkého, z rodu Cerdikovců, tedy anglická princezna Adiva, vl.jm. Aelfgifa se provdala za krále Václava, řečeného sv. Tento král byl tak žárlivý, že svou těhotnou ženu zapudil, nevěřil, že dítě, které donosí je jeho, byl náboženský fanatik, tak se s ní rozvedl a nechal ji provdat za nižšího šlechtice, musela odejít a poslední zmínka je, že skončila v Jupiterových horách a to je okolí České Třebové, narodil se ji syn a pak jeho potomci se spříznili s rodem Unzeitigů. Adiva mě sestru Eadgifu /Edita/, která měla za manžela Otu I Velkého /912-973/. První zmínka písemná se dochovala k jménu Mottl Unzeitig a ten měl 3 syny. Jakubl,Jan a Václav /1639/. Václav měl 6 dětí - Rozyna, Mikuláš 22.11.1658, Matěj 1660, Dorota, jiří, Kateřína. Matěj měl 5 dětí - Judita, Jan Václav 1695, Jiří 20.4.1704, Hynek. Václav měl 6 dětí - Klára 9.8,1735, Karel 1739, Rozalie 18.4.1742. Marie, Jan 10.5.1749. Helena 18.8.1752. Karel měl 10 dětí - Karel 21.8.1765, Kateřina 26.9.1766, Anna 22.4.1769, Václav 28.2.1771, Josef 10.3.1773,Marie 19.11.1777, Jan 15.2.1780, František 12.4.1782, Barbora 10.12.1783, Antonín 04.1785. Prvorozený Karel se oženils Eleorou Hýblovou, se kterou měl 6 dětí. Stal se hlavním představitelem města, kterého dne 16.2.1792 vystřídal mnohem průbojnější Jan Josef Kašpar. Karel byl zvolen po regulaci meagistrátu po zrušení úřadu knížecího aktuáru. Takže byl v čele od roku 1789-1792.Karel mě s Eleonorou tyto děti - Veronika, Karel 1794, Rosalie, Josef,Terezie, Jan. A další Karel, ten už se věnoval průmyslu - barvířství, záznami zůstali v muzeu Česká Třebová a vzory od této rodiny. Karel 1794 měl syna Hynka, ten si vzla Teklu Múllerovou z rodiny mlynáře, a ten měl mého pradědečka Antonína 4.3.1844-3.11.1909 si vzal Annu, rozenou Fatová česky, z Dlouhé Třebové dcera Aloise Veitha a Kateřiny, roz Kovářové. K Antonínovi se narodil bratr Jan 16.1.1849-22.9.1869 sebevraažda, Ignác 10.6.1840-4.12.1887 farář Čenkovický. Od Antonína a Anny se narodila za 10 let 12 dětí z toho 3 x dvojčata a dožilo se 5 dětí. Měli syna prvorozeného Ignác (Hynek) 19.9.1880-4.8.1934, vrchní oficiál státní drah, Antonín 1.9.1883 vzal si Risu Gellertovou, Jan 12.31886-21.1939,měl dceru Mařenku, Janu a ta si vzala Aloie Schroma, teta a strýc, sestřenice mé matky Libuše. Po Janovi Josef 1.3.1889-16.7.1963 po kterém jsme dědili a mám matka mu dosložila a starala se o něho až do smrti, neměl rád jejího muže Josefa Klumpara. Po Josefovi Karel 14.10.1892-7.9.1966, měl 74 děti s Ludmilou Kalvodovou - Marie, František, Martin 6.9.1959 - instruktor autoškoly, můj oblíbenec,sestra Ilona. Martin má syna Michala 29.5.1985. Ignác(Hynek) si vzal z lásky mou babičku Antonii, roz Hubkovou 3.3.1891-1946. jeji matka za svobodna Marie Kapounová-porodní asistentka. Kolují pomluvi v rodině, že zavinila smrt novorozence, ale já tomu nevěřím, byla to čestná a laskavá žena, pracovitá. Problémi v té době s porody doma se vyřešili socialismem a po roce 1989 se porody doma obnovili, ale má babička s tím nikdy nesouhlasila, porody doma jsou velké riziko. Hynek, můj milovaný dědeček měl 3 děti -Miroslava 15.12.1913-18.1.2002 a s Alenou Vicenecovou měl 4 děti -Mirek , Jan, Záviš, Alena. Jsou v Liberci a pak Mirek zakotvil v Rakousku. Po Miroslavovi se narodil Jan 1.12.1915-9.12.1975 bezdětný, boxer, oba 2 tituli Ing. a nakonec dcera Libuše, moje maminka 15.5.1924-6.2.1998. Tatínek Hynek ji umřel v roce 1934, kdy ji bylo 10 let, celý život se s tím nemohla vyrovnat. Maminka Libuše si vzala jako prvního manžela p.Plesku a s ním měla syna Miroslav, kterého ji ukradl po rozvodu, výše již zmiňováno,plavec, sportovec emigroval do USA, s druhým manželem Josefem Klumparem 7.1.1915-16.12.1989, měla 3 děti - Ing. Jiří Klumpar9.5.1956 s manželkou Ing.Alenou Tošovskou z Nového města nad Metují - 2 děti Ing Hanu 7.8. 1983 a syna Martina 2.1.1979. Můj bratr Jiří je šťastně ženatý a má vysoké postavení v ekonomii a auditu, bratr Karel 12.10.1958-12.3.1997, o něm vám napíši samostatnou kapitolu, 2 ženatý, bezdětný, a nakone se narodila moje maličkost Andréa Klumparová , nar. 25.4.1960 v 15,30 hod a mě se narodila syn Jan Komárek 29.9.1983, moje slabost a hloupost,to co jsem nikdy neodpoštěla žádnemu muži, tento kluk si mě omotal kolem prstu. Moje rodina se ženila a vdávala s mnoha rody Müllerovi, Fajfrovi, Kapounovi, atd. Maminka mi vyprávěla , že statek na ul. Nádražní než ukradli a zborali soudruzi a postavili vojenské byty, měl na trámu statku vyryto datum 1621. Musím dodat, že mou rodinu neměli moc rádi, zavíděli,nepřáli ji a pomlouvali. Byla to tichá a pracovitá rodina, Můj dědeček Hyne je na str.109 na fotografii s lokomotivou v knize Toulky minulostí Českotřebovska. I. díl. Autoři zcela záměrně uváději moji rodinu, zapoměli na Unzeitigovo pole, lesy, divadlo atd. Závist je nejhorší vlastnost, která přežívá staletí. Na str. 156 je fotografie mlynáře Kapouna a o mlýnu je zmíňka od r. 1428, předkové po ženské linii. Můj dědeček, byl velký sportovec a sokol na str. 213 této knihy je první z leva stojící na dolním obrázku - Správní výbor Sokola v roce 1925, a je škoda, že nás autoři knihy neoslovili, jelikož v roce 1934 měl velký pohřeb, kterého se zúčastnili přední představitelé města a fotografie jsou k dispozici, až budu mít skenr, tak je uvedu. Můj dědeček zemřel na banální slepé střevo, kdy už se probouzeli různé kliky na zlikvidování členů Národních socialistů a sokolů. Když můj dědeček umřel v nemocnici, tak lékař poslal Třebovskému lékaři dopis ze slovi "Pane kolego jste prase, když jste podcenil banální slepé střevo." Jak jsme zjistili soudruzi napáchali tak strašnou škodu, že sfalšovali pozemkové knihy mé rodiny tak aby se ji nikdy nic nevrátilo. Po r. 1948 se tam odkládali kompromitování soudruzi a tak si dovedete představit, jak město začalo chátrat a stalo se zapomenuté a jako hlavní železniční uzel pomalu zaniká. Mého prastrýce soudruzi mlátili tak dlouho, než jim podepsal převedení části majetku za 20 haleřů za m2 a pak dle podpisu se sfalšoval zbytek, takže po roce 1989 nam bylo vše odepřeno a schováno. Vracení majetku, dle mého názoru byla největší zrůdnost Havlovskému režimu a po něm kuponová privatizace. Začátek konce české země a prorokované polskou Sybilou k zániku.

toho mozek stojí, ignorace, izolace, flustrace, skončí u mé pozice, takže rada na konec, vyleze z toho pitomec." - Andréa Komárková